.:: Maroko - Cestopis, fotografie a informace ::.
Úvod | Obsah | Náš příběh z Maroka... | Mapa | Náklady | Kontakty
Úvodem...

Poslední rok od naší cesty po Indii uplynul jako voda a již byl nejvyšší čas se podívat opět trochu do světa a poznat jeho krásy... Cílem cesty pro rok 2000 se po rozhodnutí koncem června 2000 stalo Maroko - Marocké království. Proč právě Maroko ? Důvod byl je jednoduchý: je relativně blízko, mělo určitě co nabídnout a náklady na pobyt i cestu jsou relativně nízké. Cesty, která se uskutečnila v období 21.září - 16.října 2000 se zúčastnila pouze polovina dřívější sestavy a to ve složení: Pavel Světlík a Jan Taufer. Ačkoliv do Maroka jezdí hodně cestovních kanceláří, opět jsme si zvolili dobrodružnější a pohodovější způsob cestování po stále tak exotické a nám neznámé zemi .... Vše, co se odehrálo během naší cesty po Maroku, naleznete právě v našem příběhu ...(pro upřesnění dodávám, že zde uváděné ceny jsou většinou za jednu osobu, pokud není uvedeno jinak)

21.září 2000 - čtvrtek

Skoro celý den je poznamenám posledními přípravami před cestou a to až do 14.40 h., kdy odjíždíme na letiště. Na letišti si necháváme zabalit batohy do igelitu a po odbavení odlétáme s 20 min. zpožděním v 17.50 h. směr Miláno. Letadlo je plné a většinu pasažérů tvoří Italové. V Miláně jsme asi za 1 h. a přílet je přesně načas. Poslední Češi mizí v útrobách letiště a my se přesuneme do jiné části letiště, kde čekáme do 21.25 h. na odlet do Casablanky. Do Casablanky letí nejen hodně Marokánců ,ale i hodně Italů. Odlet je až ve 21.50 h. (opět zpoždění asi 30 min.), ale v Casablance jsme načas a to ve 22.45 h. Letiště je pěkné a po odbavení imigračním úředníkem (standardní postup - zamračený, tváří se důležitý, na pozdrav neodpovídá...) se ocitáme v letištní hale, kde si hned měníme peníze. Po tom co se rozkoukáme, kde co je, se jdeme zeptat na možnost dopravy do centra Casablanky (letiště se nachází asi 30km jihovýchodně od Casy). Protože autobusy odtud nejedou, zkoušíme taxikáře. Chtějí 250 DH za osobu a ani smlouvat s námi nehodlají. Nebereme a jdeme se podívat, kdy jede první vlak, protože poslední vlak do Casy odjel již ve 22.40 h. Vlak jede v 6.15 h. a tak si vyhlédneme lavičky na odlehlé části letiště (u výstavky vysílaček), kde se rozhodneme přespat a to nejen my, ale i jeden Japonec a nějaká Američanka s Marokáncem.

Společné foto před odjezdem
Společné foto před odjezdem
22.září 2000 - pátek

V noci ve 2.10 h. nás probudí 2 policajti a chtějí po nás vyplnit nějaké zelené kartičky (vyplňují se obvykle při opouštění země). Vyplníme je a po tom co je odevzdáme, popřejí nám dobrou noc a odejdou. Okolo 5:00 h. vstáváme a po základní hygieně na letištních záchodech (čisté) se přesuneme na nádraží, kde si za 55 DH každý koupíme lístek rovnou do Rabatu. Vlak odjíždí přesně v 6.15 h. a jeho 2.třída je opravdový luxus (klimatizovaný, čistý). Cestou pozorujeme pustou krajinu - žádná zeleň, červená hlína, odpadky .... V Casablance přestupujeme na nádraží Casa-port do jiného většího vlaku, který jede do Rabatu. Rabat vypadá celkem evropsky, čistě a cestou směrem k medíně (Stínadla) si uvědomujeme, že nás míjejí samé pěkné holky. Naproti Stínadlům bereme čistý hotel Petit Vatel s tureckým záchodem za 45 DH za osobu. Po ubytování se jdeme projít městem a směřujeme směrem k místním památkám: nedostavěná Tour Hassan (44m vysoká mešita) a Mausoleum Mohameda V. (vstupy zdarma). Odtud jdeme pěšky přes diplomatickou čtvrť směrem k Chellah (ruiny starověkého Římské města Sala Colonia z 13. století). Vstupné je 10 DH. Po prohlídce, která stojí za to, jdeme ke královskému paláci (nepřístupný pro veřejnost). Ihned jak se k němu přibližujeme, píská na nás stráž, aby jsme se vzdálili (uvnitř na zahradě probíhá nějaká slavnost) a tak jdeme směrem k hotelu.Při cestě nazpátek se zastavíme na nádraží zjistit vlaky na zítra dopoledne.Kousek od hotelu je rybí trh a u něho několik stánků s občerstvením V jednom si dáme za 30 DH ryby, chléb, Fantu a také zeleninový salát s majonézou! (tak brzo jsme porušili základní pravidla - nikdy nejíst takto rizikové potraviny). Doufáme, že to přežijeme a pro jistotu to jdeme pojistit hodinovým odpočinkem do hotelu (noc byla náročná a vzdálenosti od jednotlivých památek velké...). Potom jdeme směrem k majáku u moře. Cestou narazíme na velký a zajímavý hřbitov (pěkné). Po malé procházce okolo moře, chceme navštívit Kasbah des Oudaias, kde před vstupem potkáváme Američanku s Marokáncem, kteří spali hned vedle nás na letišti. Po krátkém rozhovoru uděláme procházku po Kasbah a zamíříme směrem do hotelu. Následuje sprcha (na dveřích bylo napsáno 5 DH, ale ty pak po nás nikdo nechtěl) a spánek...

Mausoleum Mohammed V , Rabat
Mausoleum Mohammed V , Rabat
Vstupní brána do Chellah, Rabat
Vstupní brána do Chellah, Rabat
Tour Hassan, Rabat
Tour Hassan, Rabat
23.září 2000 - sobota

Ranním vlakem (53 DH) opouštíme hlavní město a míříme směrem Meknés. Z nádraží, které není tak velké jako v Rabatu, jdeme pěšky asi 30 min. směrem k medíně. Na okraji medíny zkoušíme Hotel Maroc, ale chtějí 45 DH a tak pokračujeme společně s nějakým klukem, který se na nás nalepil v recepci hotelu, o několik domů dál, až k hotelu Paris. Hotel za 30 DH bez sprchy (hammam je hned za rohem) bereme. Honza se s klukem domluví, že se s ním sejdeme před hotelem v 19 h. , protože nás chce pozvat do nějaké rodiny. Chvilku odpočíváme a pak vyrazíme směrem k Mausoleum Molay Ismail, které je však do 14.30 h. zavřené. Podíváme se po okolí Koubat as-Sufara a jdeme na oběd. K obědu si dáme oba stejné: Tajine a Fantu za 25 DH. Pak následuje prohlídka mausolea (vstup zdarma), kde pak při odchodu chtějí nějaký příspěvek na údržbu. Chlápek je však zaneprázdněn německými turisty, kteří se začali hrnout při našem odchodu dovnitř, takže nic od mě nedostanou...Pak jdeme k muzeu Dar Jamai, které je však z důvodu rekonstrukce zavřené. Před muzeem přijímáme od nějakého chlápka nabídku na prohlídku medíny (Chyba! - nedohodli jsme si cenu...) Po asi 1,5 h. prohlídce medíny a okolí (koželužny, slamy, pece pro hammamy, mešita Berdaine a další ...) zastavuje v jednom z domů poblíž Velké mešity a chce zaplatit za prohlídku. Po 15 min. dohadování a vyhrožování mu dávám 20 DH místo 100 DH, které požadoval... (ponaučení pro příště: vždy a za všechno dohodnout cenu předem!) . Pak jdeme na návštěvu medersy Bou Inania (vstupné 10 DH), kde vylezeme také na střechu a díváme se po okolí (hned vedle je vidět Velká mešita). Odtud jdeme směrem ke Královskému paláci až k sýpkám a stájím Heri es-Souani & Agdal Basin. Dovnitř ani nejdeme a míříme do nového města, kde se zastavíme na nádraží jestli tam není úschovna zavazadel (není) a pak se snažíme zjistit jaké jsou možnosti dopravy do Volubilis. Vracíme se na hotel, kde již čeká kluk z rána. Nikam se nám jít už nechce a tak si sedneme dole na schody u hotelu a asi 1 h. s ním diskutujeme o všem možném (hlavně Honza). Na závěr si Honzovi řekne o 10 DH na cigarety, ale dostane jen 3 DH . Následuje spánek ...

Uvniř Mausoleum Molay Ismail, Meknes
Uvniř Mausoleum Molay Ismail, Meknes
Koželužny v Meknesu
Vstupní brána do Chellah, Rabat
V okolí Královského paláce, Meknes
V okolí Královského paláce, Meknes
24.září 2000 - neděle

Ráno vstáváme v 6 h. a před sedmou mažeme (bez batohů) na autobus. nádraží, odkud mají jezdit každou hodinu autobusy směrem k Volubilis. Cestou se zastavíme v jednom z pekařství koupit nějaké koláčky. Na nádraží jsme asi 7.15 h. a u okýnka č.9 , kde se mají prodávat lístky do Moulay Idriss, nikdo není, tak hledáme bus přímo venku. Bus najdeme a přímo u řidiče si kupujeme lístek do Moulay Idriss za 6 DH. Při čekání v autobuse na odjezd (do 8 h.) , přistoupí nějací dva běloši a na to já reaguji hlasitou poznámkou na celý bus "To jsou určitě Češi" (vypadají jak Češi + dalším poznávacím znamením je batoh značky Filippo Spinelli - prodává f.Husky). Na mojí poznámku, však nereagují (asi se nás bojí ...) a jdou si sednout dozadu autobusu. Po asi 30 min jízdě vystupujeme na křižovatce dole pod Moulay Idriss (ty dva kluci také okamžitě vystupují). Jdeme asi 20 min. k Volubilis (pomalým krokem jdou za námi) a u vchodu platíme 20 DH. Prohlídka stojí určitě za to. Nachází se zde docela zachovalé ruiny římského města včetně několika mozaik. Každý má tak možnost udělat si dokonalou představu, jak to tady vypadalo před dávnými lety. Protože jsme přišli relativně brzy je tu pouze asi 5 dalších turistů. Po více jak hodinové prohlídce odcházíme a to také z důvodu, že sem již příjíždějí autobusy s turisty. U východu potkáváme starší manželský pár z Itálie (jezdí sami bez cestovky), které jsme již předtím potkali v Rabatu a Meknésu. Za poledního vedra jdeme zpět pěšky do Moulay Idriss (4,5 km). Městečko bylo ještě v 70.letech uzavřeno celé pouze pro muslimy. Za 40 min. odjíždíme do Meknésu za 6 DH, kde se cestou do hotelu zastavíme ve stejné restauraci jako včera na jídlo. V hotelu se domluvíme s Marokáncem v recepci , že hotel opustíme po 14 h. a budeme platit pouze jednu noc. Přijímá a my si jdeme zabalit batohy. Opouštíme hotel a směřujeme na nádraží. Cestou nás otravuje nějaký chlápek, jestli něco jako nepotřebujeme. Potom co ho odpálkujeme, začne požadovat nějaké peníze, ale nic nedostane. Při nákupu vody a koláčků opět potkáváme v jedné restauraci manželský pár z Itálie. Při čekání na lavičce nádraží, na nás hází nějací kluci z mostu kameny. Nechají toho, až po tom co si k nám přisedne nějaký Marokánec. Vlak do Fésu (16 DH) přijíždí asi za 45 min. Ve Fésu jdeme od nádraží asi 45 min. k medině. Cestou se na nás nalepí 3 asi 12 letí kluci a chtějí prachy na lízátko, dělají si z nás legraci a říkají nějaké sprosté nadávky. Když nic nedostanou a my pak jdeme jiným směrem než oni, začnou po nás házet kamení ... Kousek před medinou se k nám připojí asi 9-letá holčina (jménem Safa) a ptá se jestli nehledáme hotel. Nechceme se s ní bavit, ani jí nechceme říct jaký hotel máme vyhlédnutý. Honza dělá, že nerozumí francouzsky, ale jí moc to nevadí a stále se nás drží a doporučuje hotel Cascade (tam jsme se chtěli jít podívat jako první). Hned za branou Bab Bou Jeloud se o nás skoro poperou a každý se nám vnucuje a nabízí pomoc při hledání hotelu. Všechny odmítáme, protože levné hotely jsou hned za branou. Safa vždy strategicky poodejde a počká až se těch otrapů zbavíme a pak jde opět s námi. Navštívíme hotel Cascade (chtějí 60 DH nebo 35 DH za střechu) následuje hotel Mauritanie (50 DH za pokoj bez okna). Dále navštívíme ještě několik dalších hotelů, kteří mají být levné, ale protože je ve městě hodně turistů jsou všude ceny hodně vysoké. Nakonec končíme za 35 DH v hotelu Jardin Publique nacházející se hned za mešitou Bou Jeloud. Pokoj je čistý, velký a má okno pouze do atria budovy (v hotelu je pouze studená sprcha). Po 30 min. jdeme dolů a Safa na nás čeká dole v recepci a tak s ní jdeme do mediny. Je už tma a v ulicích to pěkně žije.Safa nás provádí noční medinou a ukazuje nám mnoho zajímavých míst jako Zawiyya Moulay Idriss II, kde se nachází různé medersy a mešity včetně Kairaouine (kapacita této mešity je 20 000 lidí !), Gayleane, Andalus a další. Pak nás zavede na střechu jednoho domu (dům je nějakého obchodníka a výrobce koberců), odkud je vidět noční Fés a osvětlené mešity. Při odchodu nám chce obchodník nabídnout prohlídku výrobny koberců, ale mi ho hned na začátku "uzemníme" tím, že mu řekneme, že je to stejné jako v Indii, kde jsme to již viděli. Tím ho pěkně urazíme, ale máme od něj klid. Pak zase někam směřujeme, ale opět nás začnou otravovat malí parchanti a tak řekneme Safě, že se vracíme. Jde s námi k hotelu , kde jí pak dáme každý 5 DH. Ptáme se jestli nám nechce udělat prohlídku také zítra, ale nemůže, protože musí do školy. Nakoupíme vodu a jdeme spát do hotelu.

Všude přítomní oslové , Moulay Idriss
Všude přítomní oslové, Moulay Idriss
Detail mozaiky v House of Orpheus, Volulilis
Detail mozaiky v House of Orpheus, Volulilis
Detail mozaiky delfínů, Volulilis
Detail mozaiky delfínů, Volulilis
Ruiny Capitolu, Volulilis
Ruiny Capitolu, Volulilis

  Zpět na titulní stranu Následující strana
.:: © 2000 - 2006 Pavel Světlík ::.