.:: Maroko - Cestopis, fotografie a informace ::.
Úvod | Obsah | Náš příběh z Maroka... | Mapa | Náklady | Kontakty
30.září 2000 - sobota

Ráno sprcha funguje a tak se můžeme opláchnout. Potom se jdeme projít po Ouarzazate (stále není vidět moc daleko a proto nejde ani moc fotit) a při tom narazíme v jedné zapadlé uličce na Internet. Vede to tam mladá a pěkná lehce zahalená Arabka, které platíme 10 DH. Na naše maily z Fésu nikdo neodpověděl, možná asi nedošly. Čteme hlavně zprávy co se děje během MMF, proto nějaký chlápek u Merzugy nám říkal, že se to v Praze pěkně mele… A měl pravdu. Ani ne po hodině odcházíme a hledáme restauraci, kde si dáme něco k jídlu. Nikde, ale ještě nevaří a tak se rozhodneme jít do hotelu sbalit si věci a připravit se na cestu. Cestou objevíme další a o dost více zásobený supermarket. Z hotelu jdeme na stanoviště CTM, kde kupujeme lístek za 100 DH do Agadiru. Protože nám zbývá více jak 1 hodina do odjezdu, usedáme do restaurace hned vedle CTM, kde si dáme něco k jídlu. V 11.30 h. jdeme na nádraží, kde po zvážení báglů a zaplacení za ně (2,5 DH) si jdeme sednout na svoje místa . Honzovo sedadlo je sklopené a nedá se vzpřímit, moje se pro změnu zase nedá sklopit. Za námi si sedne Marokánec s manželkou a malým dítětem a chtějí, aby Honza sedadlo narovnal.Když uvidí, že to nejde, tak si chtějí místa s námi vyměnit. Co můžeme dělat…a tak sedíme za nimi, ale naštěstí se nám sedí celkem dobře. Je o něco málo místa na nohy a proto si zabírám jediné volné dvousedadlo v autobuse celé pro sebe. Během cesty Marokánka před námi občas kojí své malé dítě. Cestou zastavíme uprostřed nějakých sadů asi na 15 min, aby si mohl řidič nakoupit 2 pytle s jablky… V 15.30 zastavujeme v nějakém větším městě na 30 min. přestávku na jídlo. Do Agadiru příjíždíme v 18 hodin, ale na místě, kde chceme vystoupit jsme až v 19 hodin.Již na první pohled se nám Agadir nelíbí. Z autobusáku jdeme pěšky do hotelu Tour d'Eiffel, který by měl patřit k těm levnějším (chtějí 120 DH za tři osoby). Není volné místo a tak to zkoušíme v několika dalších hotelech, ale všude chtějí strašné sumy. Na doporučení recepčního z hotelu El Bahia, kde jsme se dostali z 200 DH na 140 DH za oba, to jdeme zkusit do hotelu Paris, kde však chtějí 75 DH za jednoho. Smlouvání moc nepomáhá a tak se rozhodneme odejít .Před hotelem v mapě hledáme další hotely, ale asi po minutě vyběhne za námi recepční a nabízí další cenu. Nakonec zůstáváme za 55 DH za osobu ve velice pěkném asi doposud nejlepším pokoji. V hotelovém atriu rostou dva velké fíkusy (stromy) , které jsou moc pěkné. Rozhodneme si udělat večerní procházku po pláži a po městě. Cestou na pláž nám několikrát nabízejí drogy a chtějí ukázat svoje zboží. V okolí pláží jsou samé luxusní hotely, obchody …prostě Agadir je typické centrum pro masovou turistiku, a proto nic zajímavého pro nás.Město je celé nové, obnovené po velkém zemětřesení v roce 1960. Později se začínají u mne projevovat nějaké bolesti břicha a mám co dělat, doběhnout do hotelu na záchod. Před spaním si pak dlouho užívám velice skvělé sprchy v hotelu…

Pláže v Agadiru
Pláže v Agadiru
Kvalitní pokrytí GSM, Mobilní BTS = hon na peníze turisty
Kvalitní pokrytí GSM, Mobilní BTS = hon na peníze turisty
01.října 2000 - neděle

Vstáváme okolo 7 h. a jdeme znovu na pláž. Cestou si nakoupíme koláčky a čerstvé bagety. Na plážích je málo lidí, ještě méně se jich koupe (nikdo).V okolí pláží je to je čistá komerce, ale naštěstí všichni obchodníci ještě spí. Po 9:00 h. to balíme a jdeme na autobus. nádraží. Bohužel žádný bus naším směrem nejede (před 10 minutami nám ujel) a taxíky chtějí za odvoz 250-300 DH. .V CTM nám nějaký chlapík (prý pracoval v SRN ) doporučí, že se máme přesunout na jiné stanoviště taxi.Zastaví projíždějící petit taxi, které nás tam oba za 8 DH odveze. Bohužel odtud nejezdí taxi do našeho směru a tak musíme jít pěšky na jiné stanoviště, které se nachází kousek od tohoto. Cestu nám nakonec musí ukázat nějaký velmi ochotný Marokánec, který ani po nás nepožadoval za to žádné prachy. Na parkovišti usedáme do grand taxíku (kolektivního) a společně s dalšími 4 lidmi jedeme (za 24 DH jeden) směrem do Tiznitu. V Tiznitu se jdeme podívat na autobus. nádraží jestli nejede nějaký bus do Sidi Ifni, ale žádný nejede (skoro všechny zrušili). Dáme tedy Fantu a jdeme opět na stanoviště taxi, kde čekáme asi 20 min. než se náš taxi zaplní na 100 % ( 7 lidí včetně řidiče). Odjíždíme (za 20 DH jeden) směr Sidi Ifni a veze nás řidič jak z nějakého filmu: kudrnaté vlasy, na hlavě bílá čepice, bledě modrý špinavý plášť a párátko v puse, cestou se šťárá v zubech, auto taky vypadá, že cestou zkolabuje …hlavně při jizdě do kopců. V Sidi Ifni je mlžný opar, fouká svěží vítr a na moři jsou pěkné vlny. Ubytujeme se v hotelu Puerto Loca (47,5 DH jeden ) hned kousek od pláže a sousedícího s domem ve tvaru lodě.. Jdeme se projít po pláži, kde si Honza povídá s nějakým mladým klukem (21 let, rybář , už nekouří hašiš ) a já mezitím zkouším moře, které je pěkně ledové a proto moc dlouho ve vodě nezůstávám. Ten kluk nám říká, že v Sidi Ifni není práce, že sezóna už skončila a nejvíc turistů je tady od června do konce srpna. Po návratu do hotelu si objednáváme večeři na 19:00 a jdeme se projít do města. Sidi Ifni je velmi malebné městečko s ospalou atmosférou, celé v bělomodré barvě, stavby jsou ve stylu Art Deco. Potom, co to zde Španělé opustili , bohužel město dost chátrá. Mezitím se v hotelu ubytovali 2 Britové , holka a kluk z Itálie a 4 surfaři z Anglie ( všichni určitě dost zkouřený).K večeři jsme si dali výbornou polévku Harira, velkou rybu na grilu s hranolky a na závěr několik mátových čajů… Během večeře přijdou hrát místní do hotelu kulečník a je mezi nimi i rybář z odpoledne. Jdeme se pak na chvíli podívat ven a opět nám někdo nabízí hašiš….

Sidi Ifni
Sidi Ifni
Uličky v Sidi Ifni
Uličky v Sidi Ifni
Dům ve tvaru lodě u hotelu Puerto Loca, Sidi Ifni
Dům ve tvaru lodě u hotelu Puerto Loca, Sidi Ifni
02.října 2000 - pondělí

Stáváme brzo a jdeme se podívat opět po městě, kde si mimo jiné prohlídneme bývalý španělský konzulát, maják…Městečko je klidné, všude jen pár lidí. Během procházky po městě se rozhodneme, že odjedeme již dnes Balíme a jdeme na stanoviště taxíků., protože chceme stihnout autobus v 11 hodin z Tiznitu do Essaouira . Máme štěstí, protože se taxík zaplní během 15 minut a za dalších 10 minut, již odjíždíme (20 DH každý) starou kraksnou - Peugeot 504. V Tiznitu jsme před 11 h., ale žádný autobus nejezdí (byl zrušen- pak věřte jízdním řádům co mají napsaný na zdi), takže jedeme taxíkem do Agadiru (23 DH každý ) , v Agadiru se přesuneme opět na jiné stanoviště, odkud se jezdí taxi do Essaouira. Jsme jediný dva zájemci do tohoto směru, takže dlouho čekáme než se někdo najde.Během čekání Honzu asi deset minut otravuje nějaký chlápek, má hnusné zuby a pořád chce 1 DH. Říká, že je student a že má něco s břichem. Baví se s Honzou o ekonomické situaci Maroka a Česka a pořád říká, že jsme na tom o dost lépe. Řidič auta a nějací okolo stojící Marokánci se jeho marnému úsilí smějí. Chlápek má pořad strach z nedaleko stojícího policajta. Nakonec odejde , aniž něco nedostal. Po 45 min. čekání v pěkném vedru je nás pouze 5, ale dohodneme se, že všichni rovným dílem zaplatíme za šestého. Celkem platíme každý 60 DH místo 50 DH a jedeme v pěti. Vpředu 2 Marokánci a my vzadu s jedním dědkem s kozí bradkou, co pořád odfrkává a něco si mumlá. Když cestou zastavíme v Tamri, kde si dědek a šofér něco kupují , dědek si vezme svojí velkou tašku z kufru auta a dá si ji dovnitř. Takže už to není tolik pohodlné jako předtím.Dědek si dal nohy na sedadlo a vypadá jako, když sedí na bidýlku. Naštěstí brzy vystupuje, ale brzo ho nahradí někdo jiný a to se několikrát opakuje.Do Essaouiry přijedeme na stanoviště, které je vzdálené asi 20 min. chůze od mediny. Essaouira je turistické centrum pro windsurfing, je zde hodně bílých turistů, hlavně hodně nezávisláků, homelesáků, dealerů drog ..(baki-baki). A celkem je zde dost chladno 15-19°C. Cestou k medině se na nás postupně nalepí jeden chlápek a pak ženská a každý nám nabízí ubytování v hotelu nebo v soukromí. My nejevíme zájem, takže brzo odpadnou…. ne však jeden zkouřený chlápek, který se na nás nalepí v medině. Vypadá jak zfetovaný a určitě je zfetovaný, protože se motá jak opilec. Je mu asi 50 let a chce nám pořád ukázat hotel. Nedá se setřást, říkáme mu, že nemáme zájem, ale on se nás pořád vytrvale drží. Občas se mu vzdálíme, ale on popoběhne a zase nás dožene. V průjezdu, kde byl na záchodě a my šli kolem rychle pryč, tak se ještě močící rozeběhne za námi. Málem nás a okolní lidi pomočil, kdybychom neuskočili…..Nakonec se ho, ale zbavíme v uličkách mediny. Obejdeme desítku různých hotelů a několik pokojů v soukromí, ale máme problém sehnat levné a přijatelné ubytování.Nakonec se vrátíme do hotelu Agadir, kde si bereme velký, pěkný a světlý pokoj za 50 DH na osobu (je vidět, že je turistická sezóna). Každý máme k dispozici velkou postel pro dva, protože je to pokoj běžně pro 4 lidi. Jdeme na velice dobré jídlo do restaurace Café Opera - steak s rýží, hranolky, olivy a marocká polévka. Když jíme a při tom pozorujeme ruch na ulici, zahlédneme toho zfetovaného chlápka, jak otravuje jiné dva turisty. Ti se zrovna nadšeně netváří… Hned naproti hotelu je Internet, takže na chvilku zajdeme, aby jsme se dozvěděli co je nového u nás doma. Večer se jdeme ještě na chvilku projít po městě.

Pláže v Sidi Ifni
Pláže v Sidi Ifni
Pohled na město Essaouira
Pohled na město Essaouira
Děda odpočívá ve stínu, Essaouira
Děda odpočívá ve stínu, Essaouira
3.října 2000 - úterý

Asi v 9. h. odcházíme z hotelu a jdeme se projít po městě, kde si cestou nakoupíme koláčky s čokoládou. Navštívíme přístav včetně rybího trhu, pevnost Skala du port (10 DH), pláž, první katolický kostel a další místa v okolí. Skočíme si pak na mátový čaj a jdeme odpočívat do hotelu. Po asi 1h. odházíme a jdeme se projít přes mellah až k Skala de la Ville. Pak si vychutnáváme atmosféru v jednotlivých uličkách a na trzích uvnitř mediny při jejich důkladném prozkoumávání. Navečer nakoupíme nějaké základní potraviny na výstup, který se chystáme za 2 dny. Po večeři opět v Café Opera, zajdeme opět na malou chvilku na Internet. Dnešní den byl relativně odpočinkový, ačkoliv jsme toho dnes docela dost našlapali.

Skala du port, pevnost v Essaouira
Skala du port, pevnost v Essaouira
Prodejci ovoce, Essaouira
Prodejci ovoce, Essaouira
Loď v přístavu, Essaouira
Loď v přístavu, Essaouira
4.října 2000 - středa

Den smůly…Vstáváme docela brzy a jdeme na autobus do Marakéše, který má odjíždět v 8.h. Odjíždíme však asi s 20 minutovým zpožděním. Je to docela nepříjemná cesta, protože opět stavíme každému na zamávání a v každé díře. Před polednem jsme v Marakéši, kde je pěkné vedro okolo 30°C. a přes okraj centra se přesuneme (asi 2km) na jiné stanoviště autobusů. Před autobusem do Asni nás odchytí chlápek, který nám uloží bágly do autobusu (domnívali jsme se, že patří k řidičovi) a chce 24 DH na lístek. Děláme velkou chybu… dáváme mu 50 DH a on nám koupí lístek za 20 DH. Mohli jsme si ho koupit sami, protože stejně nám ho dal průvodčí. Chlápek si chce nechat zbývajících 30 DH za to, že nám pomohl. Hádám se s ním a peníze mu vezmu z ruky. Nakonec jsme mu však nuceni nechat 20 DH, protože jinak z toho byla asi mezinárodní aféra, neboť se k němu připojilo několik dalších Marokánců a pustili se do nás…(Pravda, autobus byl kompletně zaplněn a on našel místo pro naše batohy v zavazadlovém prostoru). Rada do budoucna: nedávat žádné peníze na lístky poskokům u autobusů, protože nemusí patřit k posádce autobusu! Po asi 1,5 h. jsme v Asni, kde nás hned odchytnou nějací 2 výrostci a ukazují nám, kde má být jejich náklaďák , který jede do Imlilu asi za 1 h. Jdeme s nimi (opět chyba !) a oni nám nabídnou, že můžeme počkat u nich v hlíně, kde si dáme mátový čaj. Zavedou nás tedy k sobě do hlíny, kde nám však při čaji začnou nabízet berberské "šperky" za "stříbra" a další blbosti. Není možnost úniku….Po velice dlouhém a vyčerpávajícím smlouvání si každý z nás něco kupuje. Pak nás ty kurvy berberský zavedou zase zpátky, odkud jsme přišli, žádný náklaďák nemají, ale domluví nám jízdu z řidičem, který jede nahoru do Imlilu. To jsme si však mohli také domluvit sami ! Během jediného dne získáváme další cenné zkušenosti: nikomu nevěřit a nenechat se zatáhnout v Asni nikým k sobě domů. Po hodině čekání se sejdou lidi a dodávka se zaplní úplně. Celkem nás jede 18 dospělých a 3 děti ( včetně 2 Izraelců a 1 Španěla ) směr Imlil. Řidič toho auta je svérázný černoch s uchem od bílé barvy vypadající , jak nějaký domorodec z pralesa. Po 1.5 h. jízdy (za 15 DH), kdy se bojíme o své batohy na střeše, protože nejsou přivázány, se ocitáme ve výšce skoro 1700 m.n.m. v Imlilu. Zde se ubytujeme v Café Aksoual za 35 DH (každý) v malém pokoji , kde je pouze 2 lůžková postel a nic jiného. Nakoupíme si nějaké potraviny na zítřejší výstup a vedle hotelu si dáme u nějakého domorodce několik džusů z vymačkaných pomerančů. Později si zajdeme do vedlejšího hotelu, který vypadá o něco lépe než ten náš, na večeři. Dáme si společně tajine z kozy, fantu a navíc chleba za 35 DH každý. Pak se projdeme po blízkém okolí, ale brzy se vracíme , protože chceme brzo vstávat. Vládne napjatá atmosféra,protože nevíme co nás zítra čeká….

1904 m.n.m - vesnice Aroumd
1904 m.n.m - vesnice Aroumd

Předcházející strana Zpět na titulní stranu Následující strana
.:: © 2000 - 2006 Pavel Světlík ::.