.:: Maroko - Cestopis, fotografie a informace ::.
Úvod | Obsah | Náš příběh z Maroka... | Mapa | Náklady | Kontakty
05.října 2000 - čtvrtek

Ráno si připravíme věci, které budeme každý táhnout s sebou na vrchol. Beru si pouze to nejzákladnější jako jsou potraviny, vodu, spacák, bundu a něco na sebe na převlečení. Zbylé věci si necháváme v hotelu za 10 DH v zamčeném pokoji. Není mi moc dobře od břicha a proto si ještě dojdu 2x na záchod… V 7.15 vycházíme a jdeme směr k vrcholu nejvyšší hory Maroka . Po asi hodince cesty "mezčí stezkou“ jsme ve výšce 1904 m.n.m ve vesnici Aroumd, odkud následuje po průchodu vyschlou řekou konečně, ta správná stoupačka. Cestou projdeme také poslední vesnicí zvanou Sidi Chamharouch a odtud opět “mezčí stezkou“ směrem k Toubkal Hut. Cestou potkáváme vracející se maďarské, německé a jiné turisty.Musíme také uhýbat mezkům, kteří vezou batohy bohatším turistům …. Je mi docela blbě a tak několikrát zastavíme na malou pauzu, při které máme možnost pozorovat krásné hory, strmé srázy, stáda koz a ovcí …atd. V 12.45 jsme u chaty zvané Toubkal Hut ve výšce 3207 m. n.m. Nahoru to již nemá cenu lézt a proto hledáme nějaké vhodné místo na přespání a poté si užíváme sluníčka. Okolo 15.00 h se to docela pěkně zatáhne a začne být pěkná zima. Z údolí fouká silný studený vítr …. Je jasné, že musíme odstoupit od původního původní záměru, že přespíme venku ve spacáku, protože již víme, že to ve zdraví do rána nepřežijeme…. Okolo chaty je fůra vyprav, které spaly venku ve stanech, ty se však postupně balí a jsou zpět do Imlilu, takže tu nahoře skoro nikdo nezůstává. Honza se dojde zeptat správce chaty na možnost přespat v chatě. Možné to je, a tak se s radostí přesouváme do chaty, kde budeme spát ve společné noclehárně a na palandách za 64 DH. (v zimě to bude okolo 96 DH ,pro ty co nejsou členy nějakého Alpinus klubu). Oproti předcházejícím létům, došlo k výraznému zlepšení možností zde na chatě. V roce 1999 byla chata kompletně rekonstruována a proto je tu možné využívat veškeré služby jako v jiných levných hotelech, jen jsou některé věci několikanásobně předražené. Dokonce nám bylo nabídnuto, jestli nechceme nějakou večeři (za normální cenu okolo 25 DH). Nelze se však na možnost ubytování a stravování, zde na chatě vždy spolehnout, pokud si to nedohodnete již dole v Imlilu (naproti hotelu Café Aksoual je další základna). Ještě štestí, že jsme vzali chatu, protože během pozdního odpoledne, jsem byl nucen jít 5x na záchod! Na uklidněnou si společně s Honzou dáme udělat velkou konvici mátového čaje (15 DH). Po zapsání všech lidí, do knihy hostů se přesuneme do pokoje, protože světlo se bude vypínat v 21:00 h. Ani nás zde na chatě a v jejím okolí moc není, asi tak okolo 20 lidí. Na pokoji s námi spí Španěl, Izraelci a ještě nějaký pár, ale ten již spí, proto nevíme odkud jsou…

Vyschlá řeka nad vesnicí Aroumd
Vyschlá řeka nad vesnicí Aroumd
Cesta k chatě Toubkal Hut
Cesta k chatě Toubkal Hut
Odpočinek u chaty Toubkal Hut
Odpočinek u chaty Toubkal Hut
06.října 2000 - pátek

V 06:00 h. vstáváme a po snídani v 07:15 h vyrážíme směr vrchol hory Jebel Toubkal. Bereme si jen vodu a Snickers, ostatní věci si necháváme na chatě Toublal Hut . Před námi již vyrazil Španěl ještě s nějakým cizincem, polská rodinka (2 děti ve věku okolo 12 let.) a skupinka asi 15 Angličanů s místním horským vůdcem. Při stoupání je však všechny předběhneme. Španěl a ten cizinec šli špatným směrem a táhnou s sebou své velké batohy (blázni). Cesta vede od chaty vlevo směrem okolo malého vodopádu a odtud je cesta značena hromádkami kamínků. V pohodě jsme v 09:25 h. na vrcholu nejvyšší hory Maroka ve výšce 4167 m.n.m. Jebel Toubkal. Máme dobré počasí a proto je z vrcholu krásný výhled na okolní pusté hory včetně údolí, kde je vidět Asni.V 10.00 h. opouštíme vrchol a dolů doslova letíme a tak jsme v 11:50 h. opět na chatě Toublal Hut , kde si sbalíme věci a po chvilce odpočinku v 12:15 h., opět pokračujeme směrem dolů do Imlilu. V Imlilu jsme v 15:25 h., kde si v hotelu bereme zbytek našich věcí a utíkáme na náklaďák, který tu stojí a jede do Asni . Za 5 min. odjíždíme směr Asni na korbě náklaďáku za 15 DH každý. Cestou nabíráme další lidi ( např. z dodávky, které upadlo kolo) a dva Marokánci se přímo na korbě snaží prodat nebo vyměnit za tričko Honzovi svoje berberské šperky. Po asi 1,5 h. jsme v Asni, kde si bereme grand taxi ( 20 DH každý) do Marakéše, protože bus nám ujel před nosem. Cestou projíždíme okolo místa nehody, kde sjel taxík do stromu a několik zakrvácených lidí leželo na zemi a ostatní Marokánci se na ně dívali. Pěkně ošklivý pohled… V Marakéši hledáme nějaký pěkný a levný hotel. Ve městě je hodně turistů a proto je hodně hotelů obsazeno nebo stojí dost hodně. Potom co projdeme asi 8 hotelů, se nakonec ubytujeme za 45h každý v hotelu Aday (hned naproti hotelu Medina a Essaouira) v malém pokoji bez oken (pouze do atria), vedle recepce a s pěknou sprchou a záchodem v atriu. Dáme si zaslouženě sprchu a asi po 30 min. vyrážíme na jídlo do restaurace na náměstí Djemaa el-Fna , které je asi 3 min. chůze od hotelu. Po večeři se projdeme a čerpáme večerní atmosféru náměstí Djemaa el-Fna. Při návratu na hotel narazíme na Internet a tak pošleme několik SMS a e-mailů domů. Odtud jdeme do hotelu úzkými uličkami, ve kterých nám nabízejí Marokánci nějaké drogy a marocké holky…

Cesta od chaty Toubkal Hut k vrcholu
Cesta od chaty Toubkal Hut k vrcholu
Okolní hory při pohledu z Jebel Toubkal
Okolní hory při pohledu z Jebel Toubkal
Společné foto na vrcholu Jebel Toubkal - 4167 m.n.m.
Společné foto na vrcholu Jebel Toubkal - 4167 m.n.m.
07.října 2000 - sobota

Vstáváme asi v 09:00 h. a po půl hodině vyrážíme do města, kde si kupujeme sladké pečiva a jdeme se podívat do Palais de la Bahia (10 DH, mozaiky, zahrady, pokoje konkubín) ve kterém je však na náš vkus až příliš mnoho bílých bohatých turistů, které vysadí před vchodem a pak je hned nahánějí zase nazpátek. Návštěva stojí, ale za to. Pak je na řadě Palais el-Badi opět za 10 DH každý (pěkná holka co prodává lístky v pokladně, čapí hnízda na hradbách, 90 metrový bazén, trosky). Opět docela dobrý. Odtud jdeme asi na 1 h. hluboko do mellah, ale cestou se musíme dvakrát kus cesty vrátit, protože jednou je ulička zazděná a podruhé jsme se dostali úplně někam jinak, než jsme chtěli. Po poledni se za velkého vedra doplazíme k Saadian Tomb, které jsou otevřené až od 14:30 h. . Do mešity Kasbah, která je u hrobek, se nesmí, tak jako do většiny mešit v Maroku. Proto se rozhodneme zajít na bus. nádraží, zjistit, kdy nám pojede zítra autobus k vodopádům Cascades d'Ouzoud. Cestou přes medinu navštívíme medersu Ali ben Youssef (10 DH) u které je také hrobka Koubba Ba´a diyn (kopule). Medersa nic moc a stále se opravuje. Přesto je dobré si udělat představu o místě , kde bydlelo více jak 900 lidí pohromadě ve velice malých místnostech. Hrobky se také z venku opravují. Na nádraží zjistíme autobus a u jednoho okénka si koupíme lístky (43 DH každý) s tím, že se musíme zítra dostavit na nádraží v 08:00 h. Z autobus. nádrží se přesouváme pomocí petit taxi (za 3 DH každý) na vlakové nádraží, kde chceme zjistit, kdy jede vlak do Safi. Vlaky jezdí nic moc a musí se přesedat – je rozhodnuto pojedeme opět busem. Z vlakového nádraží jedeme městskou dopravou (bus č. 8, za 3 DH každý) až na náměstí Djemaa el-Fna. Odtud se jdeme podívat na hrobky Saadian Tomb (10 DH každý), které také docela ujdou… Odtud jdeme zpět na hotel, kde asi 30 min. odpočíváme, protože jsme docela dost uchozený. Jdu se sám projít po medině a trzích v okolí, kde mi je několikrát nějakými Marokánci vyhrožováno, že je tady nebezpečno atp. Snažím se jich nevšímat a proto mi dají po chvilce pokoj.V 18h. jdeme opět na jídlo do naší oblíbené restaurace na náměstí Djemaa el-Fna. Pak uděláme noční výlet přes přelidněnou medinu a její trhy. Narazíme také na malé náměstíčko , kde se prodávají pouze zvířata jako např. hadi, ježci, želvy, leguáni …. zajímavé. Večer při návratu do hotelu přes náměstí Djemaa el-Fna zahlédneme u jednoho z pojízdných stánků s jídlem Španěla , který byl s námi na Jebel Toubkalu, jak si dává večeři (také přežil …) . Na náměstí a v jeho okolí je skvělá atmosféra.

Palais el-Badi, Marakéš
Palais el-Badi, Marakéš
Detail Zellij, Marakéš
Detail Zellij, Marakéš
Prodejci suchého ovoce na náměstí Djemaa el-Fna
Prodejci suchého ovoce na náměstí Djemaa el-Fna
Slepá ulička v mellah, Marakéš
Slepá ulička v mellah, Marakéš
08.října 2000 - neděle

Dnes máme v plánu celodenní výlet k vodopádům Cascades d'Ouzoud, které se nacházejí asi 170 km severovýchodně od Marakéše poblíž městečka Asilah. Ráno po 7:15 h. jdeme autobus. nádraží a cestou si nakoupíme něco dobrého na cestu. Po příchodu na autobus. nádraží měníme u okýnka lístek ze včerejšího dne za jiný a v 08.30 h . již odjíždíme směr Asilah. Společně s námi jedou 4 bílí, které jsem měli možnost pozorovat, jak se před odjezdem dohadovali o ceně za batohy. To je pohoda pozorovat ostatní, jak je Marokánci také odírají. Po skoro 4 h. vystupujeme v Asilah a přesouváme se na zastávku grand taxi (asi 300 m) , společně s nějakým chlápkem, který se k nám připojil, hned po vystoupení z autobusu. Chlápek nám chce ukázat stanoviště, které jsme viděli již z autobusu a proto nemáme o jeho služby zájem. Po té co se přesuneme na stanoviště, chce chlápek zaplatit, že nás dovedl od autobusu na stanoviště taxíku. Nedáváme mu nic a děláme, že nevíme co chce a při tom se mu ostatní lidé na stanovišti smějí. Chlápek se vzteká, ale má prostě smůlu… Po 30 min. čekání na další lidi, odjíždíme za 13 DH každý k vodopádům Cascades d'Ouzoud. V taxi jede s námi také jednooký stařec, který pořád mluví a prská…. Vracíme se zpět asi 15 km, a pak odbočujeme u jedné křižovatky na cestu, která vede k vodopádům. U vodopádu, které jsou asi 200 metrů vysoké se zdržíme asi 1 hodinu, dáme si tu Fantu a pak přemýšlíme jak se dostat zpátky, protože autobus z Asilah jel již ve 14.30 h. - zda na křižovatku a stopat, nebo taxíkem do Asilah a tam vzít kolektivní taxi do Marakéše. Zkouším v Ouzoud stopnout asi 3 auta, ale marně. Po 30 min. bereme grand taxi za 25 DH každý do Asilah ( platíme ještě za 2 osoby). Zde máme relativně velké štěstí , protože na stanovišti grand taxi v Asilah čekají již asi 45 min. dva Francouzi na další lidi do Marakéše. Po hodině společného čekání na další lidi platíme každý o 25 DH navíc k normální ceně 50 DH za cestu do Marakéše. Odjíždíme v nejluxusnějším grand taxi co jsme viděli v Maroku – asi tak 5 let starý Mercedes, el. stahování oken, kožené sedačky…. Francouzi jsou pohodáři a cestou pustí svoji kazetu s muzikou (mix reggae a jazzu ). Mají za sebou třídenní trekking , někde v Atlasu a jedou do Marákéše a pak nočním autobusem do Ouarzazate a pak do Zagory. Po necelých 2 hodinách ! (taxikář říká, že je to jeho rekord) jsme na místě a vystupujeme společně na aut. nádraží. Celkem nás vyšel výlet k vodopádům na 155 DH, ale stáli za to. (Není to náhodou levnější s nějakou místní cestovkou ?). Večer jdeme opět na jídlo do stejné restaurace na náměstí Djemaa el-Fna . Odtud pokračujeme procházkou po městě, kde vychutnáváme jeho skvělou atmosféru, protože se jedná o náš poslední den v Marakéši.

Vodopády- Cascades d'Ouzoud
Vodopády- Cascades d'Ouzoud
Vodopády- Cascades d'Ouzoud
Vodopády- Cascades d'Ouzoud
09.října 2000 - pondělí

Před sedmou v stáváme, platíme hotel a po 20 min. se přesouváme na aut. nádraží. Cestou samozřejmě nezapomeneme si koupit něco dobrého na cestu. Zde si koupíme u okénka č.4 lístek (33,5 DH každý) do Safi a v 08:15 h. již odjíždíme. V ulicích je už pěkně živo a v Marakéši několikrát zastavujeme a nabíráme další lidi.Sedíme vzadu, takže vidíme zblízka, jak “průvodčí“ nabírá lidi po cestě a jak "organizuje" jejich nástup a výstup. Lidi se mačkají, překřičují, rozčilují a hádají o místo. Vedle mě sedí nějaký děda, co strašně něco vypravuje, ale strašně přitom řve , ale naštěstí brzo vystoupí. Nejsou místa a tak se rozdají malé židličky, aby si lidé mohli sednout do uličky. Při zastavení policejní hlídkou, všichni vstanou a přisednou si rychle k ostatním lidem např. na klín, protože se nesmí správně stát ani sedět v uličce. Po kontrole policajtem se zpět do uličky vrátí … Do Safi přijíždíme před 11 h. a na autobusáku si bereme petit taxi do centra. Na okraji mediny v centru (naproti pevnosti Qasr al-Bahr ) se ubytujeme v hotelu Majestic za 40 DH (každý). Máme čistý, velký a pěkný pokoj s umyvadlem. Jdeme se podívat do mediny, kterou si lehce projdeme a při tom najdeme několik malých levných rybích občerstveních. Nějaký chlápek , nám však nedoporučuje zde jíst, protože jsou prý ryby staré a doporučuje nám navštívit přístav. Navštívíme tedy přístav, kde máme možnost sledovat čilý ruch a vychutnat si jeho skvělou atmosféru. Několikrát se s námi místí dávají do řeči a je hned na první pohled zřejmé, že ve městě nejsou a nebývají žádní turisté. Ryby vypadají čerstvé, ale stejně si zde nic nedáváme. Potom zajdeme opět do mediny a při tom najdeme v jedné zapadlé uličce vstup do bývalé Portugalské katedrály. Dovnitř zatím nejdeme a jdeme radši navštívit portugalskou pevnost Qasr al-Bahr (10 DH každý), která stojí za to. Na chvilku si skočíme odpočinout do hotelu a asi v 15 h. jdeme přes medinu ke Kechla – v současnosti národní Museum keramiky (10 DH každý), které navštívíme. Muzeum je nic moc, ale je to jediná možnost, jak se dostat do pevnosti a odtud si pořádně prohlédnout další části města včetně hrnčířských pecí-potteries , které se nacházejí nad továrnou na fosfáty u okraje mediny. Dlouho se rozhodujeme, zda máme jít do bývalé Portugalské katedrály, ale nakonec se rozhodneme, že ano. Přesuneme se tedy k ní. Zde vstoupíme do jedné malé místnosti a zaplatíme lístek za 10 DH každý. Potom chlápek vejde do vedlejší místnosti a tam rozsvítí. Tím máme možnost si prohlédnout jedinou věc, která se z této katedrály dochovala a to gotická klenba strobu s pěti menšími znaky. 10 DH za rozsvícení v jedné místnosti s gotickou klenbou, je to dost přehnaný….(ani fotka se mi moc nepovedla). Pak jdeme přes trh s keramikou , kolem potteries přes město a hledáme něco lepšího k jídlu. Všude jsou restaurace na první pohled dost špinavé až skoro hnusné. K jídlu dlouho pořád nic moc, ale nakonec večer zapadneme do do jedné boční ulice s restaurací, kde si dáme harissu s bagetou a hranolky. Během jídla nás postupně začnou otravovat tři žebráci, kteří tu však nikde předtím v okolí nebyli. Po večeři jdeme přímo do hotelu spát.

Pevnost Qasr al-Bahr, Safi
Pevnost Qasr al-Bahr, Safi
Atmosféra v přístavu v Safi
Atmosféra v přístavu v Safi
Celkový pohled na hrnčířské pece-potteries v Safi
Celkový pohled na hrnčířské pece-potteries v Safi
Věž v pevnosti Qasr al-Bahr, Safi
Věž v pevnosti Qasr al-Bahr, Safi

Předcházející strana Zpět na titulní stranu Následující strana
.:: © 2000 - 2006 Pavel Světlík ::.