.:: Maroko - Cestopis, fotografie a informace ::.
Úvod | Obsah | Náš příběh z Maroka... | Mapa | Náklady | Kontakty
15.října 2000 - neděle

Vstáváme v 09:15 h. a dáme si ranní sprchu při svíčkách, protože nejde elektřina.Na zemi v pokoji leží snad skoro 30 mrtvých švábů a dokonce jeden před dveřmi do pokoje (směs je účinná). Snídaně v kavárně a pak následuje již balení. Sbalené věci si necháváme v kamrlíku u recepce a jdeme se projít po Casablance. Celkem se již nudíme, protože jsme většinu zajímavostí a míst navštívili. V jednom z parků, kde jsme se na chvíli posadili odpočinout, si k nám přisedne asi 18 letá (možná méně) mladá holka … Krásná mulatka, štíhlá, hnědé vlasy, pěkná ňadra, velmi vyzývavá a je nám jasné, že je to prostitutka….. Chvíli sedí vedle nás, ale za chvíli jde okolo nějaký 25 letý Maročan, který si k nám přisedne a začne se bavit s Honzou. Hned na to se ten kluk s tou holkou pohádají arabsky, ale ona neodejde. Já se do řeči s nimi nepouštím, protože je mi jasné, že oba budou chtít nějaké peníze a to za cokoliv. Všimnu si jak ta holka dostane SMS a na to odejde ke svému pasákovi rozhazujíc rukama, který stál opodál. Kluk pak o ní pak prohlásil, že to je "nacky-fucky woman". Honza se pak chvíli ještě s tím klukem baví o životě ve městě a v Maroku. Říká že je nezaměstnaný, že jeho bratr má dvojí občanství (norské a marocké) a že je z Mohamedie. Nakonec chtěl jako skoro každý peníze a Honza mu dá pouze 3 DH, s tím že více nemáme , protože již dnes odjíždíme. Potom se jdeme podívat naposledy do mediny a cestou nám nějaký chlápek začne nabízet Marocké ženy…. V medině nám pro změnu začnou nabízet hašiš.V blízkosti nádraží Casa-Port, kde jsme si zjišťovali vlaky na letiště, jdeme do rybí restaurace na jídlo (chobotnice, ryby) a pak na poslední kávu do naší oblíbené kavárny La Tente Blanche. Odtud uděláme závěrečnou malou procházku po okolí a pak do hotelu pro batohy. Přesouváme se na nádraží Casa-Port, kde pozorujeme asi 40 min. než nám pojede vlak, pěkné Maročanky kupující si jízdenky . V 17.30 přejezd smět L'aeroport Mohamed V, vlak jede nám známým směrem : Casa Voyageur, Gare da Case Oasis a na letišti jsme asi za hodinku něco. Na letišti se jdeme "ubytovat" na stejnou lavičku jako minule. Zde se střídáme v hlídání batohů a chození po letišti. Celkem se nudíme a skoro jediným zpestřením je létající netopýr v letištní hale. Okolo 22 h. se snažíme ulehnout a už se velice těšíme na zítra ráno, kdy máme odlétat…

Místní děti z chudincké čtvrtě v Casablance
Místní děti z chudincké čtvrtě v Casablance
Katedrála Sacré Couer, Casablanca
Katedrála Sacré Couer, Casablanca
Brána Královského paláce, Casablanca
Brána Královského paláce, Casablanca
16.října 2000 - pondělí

V 0:55 h. nás jako stejně první den zbudí policajt a opět nám dá vyplnit nějaký formulář. Ještě na chvilku si zdřímneme, ale v 04.00 h. již definitivně vstáváme. Po ranní hygieně a snídani se přesouváme v 05:30 h. k odbavení. Po min. hodinové mašinérii přes policii, celníky, imigrační úřady, 2 kusy formulářů a ozařovaní rentgenem se dostáváme v pohodě do bezcelní zóny. O něco později dělá nějaká " inspektorka" rozruch okolo velkých zavazadel, která si lidé berou sebou do letadla a vrací několik lidí se zavazadly zpět ke kontrole. V letadle , kromě skupiny mentálně postižených mladých sportovců, se potkáváme s dvěma Francouzi, kteří jeli s námi od vodopádů Cascades d'Ouzoud do Marakéše. Docela náhoda… Se 40 min. zpožděním odlétáme z Maroka a můžeme pozorovat při letu nad Casou velikost měšity Hassana II. a krásnou hladinu moře. Let je v pořádku, až na to že jsem vrátil jídlo, protože na sýru v housce byl obtisk palce nějakého Marokánce…. a nové jídlo nepřijímám. V Miláně je hnusné počasí a nad většinou území Itálie jsou vidět rozvoněné řeky a katastrofální záplavy v severní Itálii. Po 3 .h čekání na letišti se dozvíme, že je náš let odložen o 90 min., protože ještě nepřiletělo letadlo z Prahy kvůli špatnému počasí, tak jako většina ostatních letadel.V Tax free shopu si Honza kupuje nějaký alkohol (vodku Absolut..-) a stále čekáme na lavičce vedle Jihoafričanů na náš let. Kupuji telefonní kartu a volám do Prahy, že přijedeme pozdě, ať nás nikdo nečeká. Během mé procházky po letišti si k Honzovi přisedne nějaká Italka(špatně mluvící anglicky), která s ním udělá nějakou anketu ohledně spokojenosti na letišti Milano-Malpenza. Se 135 minutovým zpožděním odlétáme do Prahy v nějakém náhradním letadle. Letí s námi jen samí Italové a všichni jsou dost hluční. Letíme dlouho nad Vltavou a pak se nám otevře krásný pohled na večerní Prahu. V 18.45 přistáváme v Praze, kde bez jakékoliv kontroly zavazadel, vycházíme po 20 min. do příletové haly. Tam na nás čeká kámoš, který nás odveze domů... A zítra ráno opět hurá do práce ...

Ulice s naším hotelem, Casablanca
Ulice s naším hotelem, Casablanca
Na závěr...

Pokud jste tento příběh přečetli opravdu celý, tak vám velice děkujeme... Doufám, že vás náš příběh dostatečně motivoval k návštěvě Maroka, které stále láká svojí exotikou za poměrně nízký peníz...

Těšíme se na setkání s vámi při dalším vyprávění příběhů a zážitků z našich nových cest, které se uskutečnily v oblasti Střední Ameriky .

Poděkování si zaslouší Jan Taufer za to, že si během naší cesty poznamenával její průběh a dal tak opět možnost k vzniku těchto stránek.


Předcházející strana Předcházející strana Zpět na titulní stranu Zpět na titulní stranu  
.:: © 2000 - 2006 Pavel Světlík ::.